Všechna slova, která jsem nevyřkla

Layla byla svědkem toho, jak její rodiče zahynuli, když vytahovali Eliase Collinse z hořící budovy. Následkem šoku ztratila sluch i schopnost mluvit. Elias se kvůli ní naučil znakovat a zavázal se, že jí bude dělat uši, oči a hlas. Vyrůstala u Collinsových a ve škole každý věděl, kdo si ji vzal pod křídla. Vše se změní s příchodem nové studentky Molly, která z prostředí udělá zvrácenou hru. Na chlapeckých toaletách se Layle vrátí sluch právě ve chvíli, kdy pochopí, že Elias už dávno hraje proti ní. Layla mlčí. Ponechává ostatním prostor, aby pokračovali ve slovech, v přitvrzování i v natáčení, a diktafon přitom zachycuje každý výrok, každou nadávku, každou poznámku o mrzačce, jež si nedokáže přivolat pomoc. Vydrží rány, splaškovou nádrž i zlomená žebra a dál shromažďuje důkazy. Molly jednou uslyší nahrávku s vlastním hlasem. Když se Elias konečně probere a začne ničit všechno, co provedl, aby to odčinil, Layla už sedí v letadle vedle strýčka, který na její zavolání čekal deset let, a učí se nahlas vyslovit první slovo.